To, že máte jen malý obchod v jediné ulici ještě neznamená, že jste omezeni svým podnikáním na prostory obchodu. Máte pro sebe celou ulici, dokonce možná celou čtvrť.

Příklad – chlebíčkárna

Příklady táhnou, takže vám ukážu na prodejně s chlebíčky, jak vyjít do ulic. Máte prodejnu chlebíčků a určitě nemáte celý den stabilní návštěvnost zákazníků. Nejprve vypozorujte, kdy k Vám zákazníci přichází v největším počtu. Dá se očekávat, že ve všední den se více zákazníků zastaví při cestě do práce, v dolopedních hodinách možná místní důchodci a kolem poledne opět zaměstanaci, kteří si odskočili z kanceláří a provozoven.

Vysondujte (týden, dva) návštěvnické zvyky svých zákazníků a nebojte se jich zeptat, odkud přichází a jakou “náhodou” se ocitli ve vaší ulici, vašem obchůdku. Po tomto nenáročném průzkumu již víte, kdy bude ideální setrvávat za pultem a kdy je naopak posedávání za pokladnou ztrátou času.

Upravte nyní otevírací dobu tak, abyste měli zhruba půl hodiny volna před návalem.

Sestavte si seznam nejoblíbenějších chlebíčků a ostatního zboží (nápoje, sušenky…) a ten poté přepište do “jídelního lístku” vaší chlebíčkárny. Z jídelního lístku vytvořte jednoduchou brožurku postačí přeložená A4, kde uveďte kontakt na provozovnu a také email pro pozdější objednávky. To samé nejlépe stvořte i na internetu.

A nyní komukoli, kdo vás navštíví, podsuňte brožurku s vysvětlením, že si nyní může objednat v rámci vaši ulice, případně městského bloku donášku chlebíčků až do firmy, domů. Pro jistotu nezapomeňte do borožury uvést minimální množství, které musí být objednáno v jedné objednávce – dejme tomu deset položek.

Na emailu uvidíte reakce. Pokud budete mít pocit, že se nic neděje, zkuste navštívit několik okolních firem. Lidé jsou totiž od přírody pohodlní a chlebíček přímo pod nos, to je lákavé.

A co když se to rozjede? Jednoduše si najměte pomocníka – brigádníka, důchodkyni, která je schopná šplhat do pater.